Temná hmota, nic, strach, prostorová jinakost, vzrušení, konfrontace stínů, hledání, opuštění, nalezení, poznání Já, klid, spočinutí, světlo ….
Jestli je tohle všechno úvod a důvod mého pobytu ve tmě? Snad. První pobyt ve tmě jsem prožil v květnu 2015. O takové malé popsání prožitků jsem se pokusil už v jednom klidném letním odpoledni téhož roku, ale až dnes jsem se rozhodl, to celé napsat do PC a dát na blog. Tak začínám…
Je léto a jeden z parných dní a já sedím v trávě, na písáku u vody, pár kilometrů od rodné vísky. Tma a já. Tohle téma ve mně "klíčilo" několik let. Jak to tedy vše začalo? V jedné etapě mého života se sešla témata jako: půst, makrobiotika a tma. Prvních dvou jsem se lehce dotkl a prožil na vlastní zkušenost a tělo. Do dnes to považuji za skvělou zkušenost a čerpám z těchto praktik stále. S tmou to bylo jinak, velice mě lákala - hlavně její účinky a síla proměny. V podstatě to největší lákadlo bylo jakési tajemno a spiritualita. Ovšem toto byly jen mé teoretické úvahy a samotná akce a sebezkušenost stále v nedohlednu. Rozhodoval jsem se už asi čtyři roky, ovšem pořád mi bylo líto týdne dovolené strávené v chalupě, ve tmě, a ještě za to platit. Až loni (2015) jsem si koupil k narozeninám knížku Tvary Tmy, kde vypráví Jarda Dušek své prožitky. Ještě jsem jí ani nedočetl a už jsem si zamluvil termín na pobyt ve tmě. Místo, kde budu prožívat tento pobyt, jsem trochu hledal. Na konec rozhodla jednoduchá volba toho prvního místa , které jsem si našel.Bylo to u Frýdku Místku v pěkné vesničce Dobrá. V květnu jedenáctého jsem nastupoval na pobyt. Ještě před tím jsem prošel oslavou jarní rovnodennosti, obřadem potní chýše, jež slavíme s přáteli každý rok. Této oslavě ještě předcházela tradičně očista šankprakšalána, jež už je pár let součástí mé jarní očisty.
Cesta na místo pobytu byla celkem dlouhá (asi 200 km), ovšem krásné počasí jí zpříjemnilo velmi. Na místě pobytu mě čekalo vřelé přivítání a seznámení se s mým "pečovatelem" a vnitřním prostorem chatky. Také jsme se domluvili na podrobnostech mého pobytu. Pak se již zavřeli dveře a bylo už jen na mě, kdy si zhasnu světlo a vydám se do tmy. V chatce si zhasíná i rozsvěcí každý sám, což je na jednu stranu super a na druhou velké pokušení. Můžeš se totiž kdykoliv rozhodnout a přerušit tmu světlem a tak ukončit pobyt.
Než jsem si zhasnul, vytvořil jsem si oltář z minerálních kamenů (růženínu, křišťálu, záhnědy a ametystu). Kdysi jsem četl , že je to zajímavá silová kombinace a prý krystaly lépe komunikují ve tmě. Měl jsem s sebou také tradiční hudební nástroje, jako větrnou hůl (didgeridoo), buben, tibetskou mísu a sférickou píšťalu. Nakreslil jsem si obrázek pro počátek pobytu a novému poznávání sebe. Pak již jen při světle svíčky zapálil jsem vykuřovadla - bílou šalvěj a posvátné dřevo palo santo, když dohořeli zhasl jsem i svíčku.
První den tmy jsem prospal skoro celý únavou po cestování. Druhý den po probuzení bylo první překvapení. Zjistil jsem, že když mám zavřené oči, vidím tmu mnohem tmavší, než s očima otevřenýma. Což jsem před pobytem a ani po něm už tak výrazně nedokázal odlišit. Ač jsem se z počátku snažil nemít žádná očekávání, přesto mi tam nějaké uvízlo. Přišel samozřejmě rozpor a to hned po probuzení, jak jsem popsal výše. Měl jsem za to, že většinu svých životních témat (stínů) už mám zpracovaných, ovšem tma mi je všechny ukázala znovu a výrazněji. Z počátku to byl pro mě doslova boj. Při setkávání se stíny, nic jako Reiki, modlitby ani jiné způsoby, co jsem znal, nefungovaly. Až když jsem byl opravdu vysílený a už jsem nevěděl co by mohlo pomoci s příjímáním stínů a pokušení rozsvítit sílilo, najednou jsem zaslechl vnitřní hlas, jak na mě doslova řve: "Dýchej! Dýchej! A podvol se napětí!" To byla krásná rada. Ovšem jak jsem byl v napětí, vše se hůře dělalo a hlavně vše trvalo velice dlouho v té chvíli. Začal jsem tedy dýchat a uvědomovat si své tělo a prostor, kde jsem. Napětí pomalu povolovalo a uvolnění s odevzdáním sílilo. Uvědomil jsem si , že pokud uvolněně dýchám, je vše jednodušší.
Poznání, které jsem si uvědomoval také bylo v tom, že ve tmě se jakákoliv moje myšlenka tvořila hned. Takže se strachem přicházely i obrazy, které opravdu byly dost strašné a naopak s uvolněním, to byly nádherné barevné a světelné obrazy a bytosti. Od třetího dne jsem vždy jeden den věnoval jednomu z krystalů a rozmlouval s ním.
První byla Záhněda, požádal jsem jí, jestli mi může ukázat podobné světy, jako je ten náš. Další den, to byl Ametyst i jeho jsem žádal o zjevení bytostí, co nám tady na zemi pomáhají a podporují nás. Požádal jsem, aby se mi ukázaly v jejich pravé -identické formě, né v té, kterou jsme jim my lidé přisoudily (tj. do forem lidských postav s křídly).
Další den následoval Křišťál, jeho jsem žádal o napojení na buněčnou paměť.
Posledním krystalem byl Růženín, který jsem požádal o posílení a otevření duchovního srdce a sebelásky.
Každý krystal mi ukázal a naučil hodně o mně samotném a o tom, jak naprosto dokonalé bytosti jsme a jakou úžasnou výbavu dostáváme, když přijdeme sem na zem. Dostal jsem také inspiraci, jak jinak používat hudební nástroje při relaxacích, jak více se věnovat tvoření, malování, modelování a pohybu.
Pomalu se blížil konec pobytu a já se připravoval na výstup z chatky. Pravdou je, že má touha po kráse přírody, světla a odstínů barev už sílila. Ve stavu, kdy jsem netušil, co bude následovat (což bylo asi dobře) přišlo poslední jídlo ve tmě. Pak už jen opatrné zapálení svíčky a i tak to byla světelná "rána". Prostorová orientace byla totálně mimo, cítil jsem se jako opilí. Ujížděla mi pevná zem pod nohama. Byl to velice zvláštní pocit. Přibližně po hodině vnímání světla svíčky a prostoru chatky, jsem se pomalu vydal k východu ven. Venku bylo pod mrakem a před západem slunce, jež nesvítilo. I tak barvy duhy a to hlavně modrá, zelená, oranžová doslova zářily. A ty vůně, pohyb větru, šum trávy a listí byl mnohem intenzivnější. Následovalo vřelé a srdnaté rozloučení s Martinem (pečovatelem) a pak už jen pomalá jízda zpět domů. Jel jsem naprosto pomalu a zastavoval každou chvíli u lesů a luk. Čichal jsem, poslouchal a koukal na tu krásu.
Jisté změny po pobytu nastaly a stále přicházejí. Byla to opravdu silná cesta do sebe samého. Zkušenosti z ní mne stále provází, stejně jako inspirace tento pobyt ve tmě opakovat……

Z mého srdce do vašich....